Pálava

Lednice

Bohatý stavební vývoj současné romantické stavby byl již od středověku spjat s významným rodem Liechtenštejnů, kteří od 18. století využívali Lednici k reprezentačním účelům. Zámek se proto několikrát pozměnil podle dominujících stavebních slohů. Dnešní podoba Lednice je výsledkem novogotické přestavby z let 1846-1858, jejímž autorem byl Georg Wingelmüller. Z konce 17. století se dochovaly honosné barokní budovy jízdáren, navržené architektem Johannem B. Fischerem z Erlachu.

K zámku přiléhá na východní straně skleník, postavený v letech 1843-1845 podle projektu P. H. Desvignese. Veřejnosti přístupné místnosti v přízemí zámku vynikají zejména řezbářskou výzdobou, což platí především pro knihovnu s nádherným vřetenovým schodištěm, impozantní vstupní halu a krásné stropy a spodní obložení stěn Tyrkysového, Červeného a Modrého salónu.

Nedaleko zámku Lednice, na levém břehu řeky Dyje, vznikla po roce 1801 podivuhodná stavba, nazývaná Janův Hrad. Projekt zhotovil architekt Josef Hardmuth. Exteriér tohoto originálního loveckého zámečku napodobuje ve smyslu tehdejšího romantického cítění středověkou zříceninu. Půdorys stavby tvoří čtyři nárožní věžovité útvary, které vymezují čtvercový prostor. Interiéry průčelního traktu, zdobené ornamentálními nástěnnými malbami, ostře kontrastují s vnější podobou objektu.

Dokonalým rámcem zámku je francouzská zahrada a rozsáhlý krajinářský park, jeden z největších v České republice. Lze v něm nalézt pozoruhodné dekorativní stavby, například Apollónův chrám, dostavěný roku 1819, empírový Chrám tří grácií (1825) a na bývalé moravsko-rakouské hranici Hraniční zámek (1827). Na dohled od zámku vyčnívá z bohaté zeleně parku ladný minaret, ojedinělá architektonická památka vystavěná podle projektu Josefa Hardmutha v letech 1797-1804.

Valtice

Valtice jsou vynikajícím příkladem barokního slohu. Výstavba zámku je ve své první fázi, tj. zhruba do poloviny 17. století, spjata s knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Většinu z nich projektoval do roku 1641 G. G. Tencalla.

Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713. Procházka zámkem je příjemným požitkem.

Několik sálů a pokojů se honosí mimořádně bohatou barokní výzdobou stěn, které neubírá na hodnotě skutečnost, že většinou byly zásadně restaurovány ve druhé polovině 20. století. Nejkrásnějšími z téměř dvou desítek interiérů jsou Zrcadlový sál, obrazárna, zámecká kaple a salónek prince Karla. Tyto i řadu dalších pokojů zdobí navíc nádherné nástropní malby.